střípky

včera večer v klubu LUX na schlesische strasse.

já: "ein rotes wein und ein weisses wein"

barmanka: "něco ti poradim. všechen alkohol je der. akorát pivo je das, protože to neni alkohol. to si pamatuj."

---

o berlíně psali Topol i Rudiš. ale zatímco Topol se zajímal spíš o západ, Rudiš se trochu nostalgicky obracel k východu a minulosti. napadlo mě hezky zjednoduešný rozlišení těch dvou pro začátečníky: Topol se kamarádil s pankáčema, kdežto Rudiš s řidičema metra.

---

jdu si dolů na ulici dobít kredit. cestou koukám na posledních čvrt hodiny zápasu slováků proti italům. je to napínavý, sakra napínavý. vzpomínám na zápas, kdy jsme podobně napínavě hráli s holandskem. berlínská ulice fandí slovákům, a je to, pískne závěrečná píšťalka. "malé slovensko, které je na MS poprvé, posílá domů mistra světa," rozplývá se komentátor ZDF. "slováci, kteří se na MS dostali přes československo, ehm, pres česko, tedy bývalé československo..." odmlka, v pozadí smích spolumoderátora. k mikrofonu jde robert vittek a němčinou na mojí úrovni tam říká to svoje "jdeme od zápasu k zápasu..."

všichni se usmívaj, vzduchem vibruje radostná nálada. nebo to cejtim jenom já? jdu směrem k trafice pro kredit a prásk! málem se složim na zem, další petarda, tentokrát těsně vedle mě. fakt silná. dementi, říkám si. v kočárku sedí mimino, v šoku. jeho otec, typickej mladej němec v košilce, nevěřícně kroutí hlavou směrem k potutelně se chechtajícímu turkovi, co to hodil. "můžeš mi vysvětlit, pročs to udělal? tady je moje ani ne roční dítě" ptá se rázně.

turek se nejistě uchechtne, namoment zrudne, podívá se trapně na svoje kumpány a pak vybafne "apročne!"

němec jen bezradně kroutí hlavou. opodál stojící tatík číslo dvě na něj soucitně hledí. najednou je zase obyčejnej čtvrtek odpoledne. nojo, říkám si a jdu pro ten kredit.