povaleči prenzlauerbergu

...

všechno se sere

to se to všechno najednou sere
krysa v kuchyni už třetí den
bytové družstvo nás chce vystěhovat
spolubydlící lucie se hádá s matthiasem, kdo za to může
a eště ke všemu mi strašně kouří kamna
takže sedím u kompu
v šále a kulichu
místnost je plná bílý mlhy
okna dokořán
venku zima
mám psát rakouskou "byznysovku"

...a do toho všeho za pár hodin přijede káťa
z moskvy je snad zvyklá
na horší...

házet to do statusu mi přišlo dost uncool
jak se tady řiká
tak radši sem

stejně tu to tu skomírá
jako v těch kamnech
co pořád kouří a kouří a
kouří...

les

na, wie gehts...

Do Berlína jsem přijel v půlce dubna s tím, že zůstanu do konce jara a pak se uvidí. Ani jsem si nevšiml, kdy jaro skončilo a začalo léto. Tentokrát jsem měl jasno: Na konci léta se sbalím a vrátím se domů! Jenže pak byl najednou podzim, já kráčel zavrtaný do bundesvérbundy po Oderberger Strasse a přemýšlel, co dál se životem. Ostatní na tom byli podobně. S ipody v uších a kloboučky na hlavách zamyšleně bloumali po Prenzlauer Bergu a přitom ucucávali čaj mathé ze skleněných lahví s obrázkem mexičana na etiketě. Foukal studený vítr a ve vzduchu byla vůbec poprvé cítit vůně spálených briket. Slunce zalezlo za blok činžáků a ulice Berlína ovládl mrazivý večer.

vřes v mém okně

s prune na kole

se zuzkou na obědě

samoobsluha na rohu schliemannstrasse