příšerný vedro kousek pod obratníkem kozoroha. jedeme po north western coastal highway od severu k jihu, bude se postupně ochlazovat. ale teď je horko. kolem stepní polopoušť, žlutá tráva, zakrslý stromy, civilizace žádná. řídím už asi dvě stě kilometrů, eště budu řídit dalších tři sta, než dojedeme do parku kalabarri a utáboříme se na noc.
stavíme u roadhousu, to je typicky australská záležitost. benzínka s pár stojany, "store", kde vám trochu podivínská postarší majitelka nebo taky bledá holka, co tu je z velkoměsta na detoxu, prodá kafe, domácí koláč nebo stejk z klokana. vedle budovy benzínky stojí několik ubohých stavení, v ohradách několik hospodářských zvířat, kozy, někdy kráva. někde opodál vždycky tiše skřípe artézská studna, jak se jí kolo otáčí po větru. všude lítá spousta velkých černých much, lezou do očí a do nosu a budou lítat dokud slunce nezaleze. pak se jako mávnutím kouzelnýho proutku bůhvíkam všechny naráz schovají. a ráno, hned jak dojíme ovesnou kaši, jsou zas ve vzduchu...
stavíme na kafe, hledám mezi plechovými barabiznami záchod. kafe je silný, všude je prach a já si říkám: tohle je ta pravá austrálie. ne delfíni, ne klokani a serfy... ale tenhle prašnej šílenej rusty zapadákov. má to něco z poetiky bratří coenů...
vůbec poprvé vytahuju foťák na film a v kofeinovým záchvatu nastřílim dva filmy. pak nasedáme, odjíždíme. větrník pořád skřípe ve větru...
TADY je link.
LINK to photos.
Žádné komentáře:
Okomentovat