náves

potok

na šumavě

Dublin, prosinec

„Irský pacient“ se totiž od řeckého, který potřeboval injekci MMF letos v létě, v jednom liší. Zatímco v Řecku vnikl státní dluh bezuzdným hospodařením státu, který přeplácel své zaměstnance a lidé si zkrátka žili „nad poměry“, irský státní dluh mají na svědomí soukromé banky.
Když se na podzim roku 2008 úvěry finančních domů jako jsou Anglo Irish, Bank Of Ireland nebo AIB začal povážlivě prohlubovat, zareagovala irská vláda bezprecedentním krokem: ve víře, že poskytnutím neomezené likvidity ochrání jejich padající akcie, se bankám zaručila za jejich dluh v neomezené výši. Ty se následně zadlužily do té míry, že jejich dluh byl nakonec stejně vysoký, jako dluh státní. Už tak zadlužený stát je nenechal zbankrotovat, ale místo toho je znárodnil – a jejich dluhy přičetl ke svým. Není se tedy čemu divit, že Irům teď přijde nefér, aby majitelům bankovních dluhopisů platili oni, když se vznikem dluhu sami nemají nic společného.