náves

potok

na šumavě

Dublin, prosinec

„Irský pacient“ se totiž od řeckého, který potřeboval injekci MMF letos v létě, v jednom liší. Zatímco v Řecku vnikl státní dluh bezuzdným hospodařením státu, který přeplácel své zaměstnance a lidé si zkrátka žili „nad poměry“, irský státní dluh mají na svědomí soukromé banky.
Když se na podzim roku 2008 úvěry finančních domů jako jsou Anglo Irish, Bank Of Ireland nebo AIB začal povážlivě prohlubovat, zareagovala irská vláda bezprecedentním krokem: ve víře, že poskytnutím neomezené likvidity ochrání jejich padající akcie, se bankám zaručila za jejich dluh v neomezené výši. Ty se následně zadlužily do té míry, že jejich dluh byl nakonec stejně vysoký, jako dluh státní. Už tak zadlužený stát je nenechal zbankrotovat, ale místo toho je znárodnil – a jejich dluhy přičetl ke svým. Není se tedy čemu divit, že Irům teď přijde nefér, aby majitelům bankovních dluhopisů platili oni, když se vznikem dluhu sami nemají nic společného.

one hour photo coffee shop jordaan canal picture

Vondelpark v Amsterdamu

...

dalsi vzorky

ochutnavka 3

ochutnavka 2

ochutnavka

rodinna Besuch

4 krat pankow na vysku

zde lepší kvalita: http://www.petrhorky.com/mimo%20web/pankow.jpg

káťa přijela z mockby do berlína 2.

káťa přijela z mockby do berlína 1.

jen tak, abych nevyšel ze cviku

Sedim na Yorckstrasse v Berliner Kneippe, hned vedle nádraží. Yorckstrasse tu vede pod mnoha viadukty, které zas vedou městskou buší, zarostlými divokými plochami, které nejsou ani park, ani les, vedou do nich vyježděné cesty, taxikáři si sem zajížděj dáchnout, zakouřit, pokecat.
Je šedej, studenej podzimní den. Ve vzduchu je cítit zatuchlá vlhkost a někde na pozadí slabě spálený brikety. Lidi maj čepice, šály, červený nosy, rukavice. Přesto dál sviští na kolech. Televizní věž je zapíchlá v oblacích, špička není vidět.
Do Yorckstrasse se jede z Pranzlauer Bergu tak, že se projede celá Kastanienallee, pak dolů z kopce na Torstrasse, kus po ní až na začátek Friedrichstrasse a tu projet přes Checkpoint charlie až na konec k Hallesches Tör. Tam najet na Mehringdamm a z něj už odbočuje doprava Yorckstrasse.
Objevil jsem to tu, když jsme jeli s Kristýnou z divadla na kole, z Ku-Dammu na Kreuzberg, to je takovej dlouhej průjezd ze západu na východ. A padla mi tu tehdy do oka ta hospoda, "vidělas tu knajpu?" křišel jsem na Kristýnu ze sedla.
Vešel jsem dneska dovnitř, s kapkou pod nosem vymrzlej z dlouhý jízdy na kole. Šero, zahuleno, vytopeno. Klasickej obývákovej přeplněnej styl útulný rodinný hospody. Knihovna s tolika zažloutlejma svazkama o Berlíně, že vás přejde chuť v nich něco hledat, na zdi starý reklamy, obrázky nádraží, ozdobný zrcadla, okrazný památeční talíře, automat na cigára, dřevěný obklad.
Teď v půl druhý odpoledne je tu poloprázdno. Stará hospodská, vychrtlá usměvavá stařenka, tlustý starý vousáč s moučníkem a novinami, dva osamocení podivíni, kouřící a pijící pivo, asi místní figurky, štamgasti. Objednávám si pivo a gulášovku.
Je tak pálivá, že zkřivím obličej.
"Ostrá?" usměje se hospodská.
"Ja," odpovím. Spokojeně přikývne.
Pak se baví o počasí.
"Kde je slunce?" řekne hospodská.
"Svítí, ale není vidět!" odpoví suše tlusťoch, aniž by zvedl pohled od novin.
"Podzim mám ráda. Je dobrý, že žijeme tam, kde se střídaj čtyři roční období," pokýve spokojeně hlavou.
Zaplatím, kývnu na ní, udělám snímek a vypadnu do zimy.

povaleči prenzlauerbergu

...

všechno se sere

to se to všechno najednou sere
krysa v kuchyni už třetí den
bytové družstvo nás chce vystěhovat
spolubydlící lucie se hádá s matthiasem, kdo za to může
a eště ke všemu mi strašně kouří kamna
takže sedím u kompu
v šále a kulichu
místnost je plná bílý mlhy
okna dokořán
venku zima
mám psát rakouskou "byznysovku"

...a do toho všeho za pár hodin přijede káťa
z moskvy je snad zvyklá
na horší...

házet to do statusu mi přišlo dost uncool
jak se tady řiká
tak radši sem

stejně tu to tu skomírá
jako v těch kamnech
co pořád kouří a kouří a
kouří...

les

na, wie gehts...

Do Berlína jsem přijel v půlce dubna s tím, že zůstanu do konce jara a pak se uvidí. Ani jsem si nevšiml, kdy jaro skončilo a začalo léto. Tentokrát jsem měl jasno: Na konci léta se sbalím a vrátím se domů! Jenže pak byl najednou podzim, já kráčel zavrtaný do bundesvérbundy po Oderberger Strasse a přemýšlel, co dál se životem. Ostatní na tom byli podobně. S ipody v uších a kloboučky na hlavách zamyšleně bloumali po Prenzlauer Bergu a přitom ucucávali čaj mathé ze skleněných lahví s obrázkem mexičana na etiketě. Foukal studený vítr a ve vzduchu byla vůbec poprvé cítit vůně spálených briket. Slunce zalezlo za blok činžáků a ulice Berlína ovládl mrazivý večer.

vřes v mém okně

s prune na kole

se zuzkou na obědě

samoobsluha na rohu schliemannstrasse

"Blond from Florida" (Blondýnka z Florence)

...

Bäume in Stralsund

kolega

v neděli dopoledne jsem vzal mámu na blešák do mauerparku. kam taky jinam s návštěvou z Prahy v neděli dopoledne. bylo deštivý a studený ráno, což pro trhovce znamenalo špatnej kšeft a pro nás, že v trhovym městečku nebude tolik lidí.
dali jsme si kafe a čekali, až se trochu vyprší průtrž mračen. když pak už jen tak drobně, londýnsky mrholilo, vydali jsme se do uliček mezi stánky.
zaujal mě stánek s černobílými fotografiemi Berlína. nebyly to takový ty klasický turistický kýče s televizní věží na Alexu a mrakama začerněnýma ve photoshopu, odporný fotky plný lokálních desaturací, efekt, efekt efekt, fotka žádná. ani to nebyly reprinty od známejch fotografů. byly to autorský fotky, ručně nazvětšovaný ve fotokomoře, na RC papíry sice, ale přesto pečlivě, s lemujícím černým rámečkem od zvětšováku, kterým fotograf dokazuje, že nic nevyřezával a že nazvětšoval přesně a jen to, co bylo na políčku negativu. že fotku vytvořil už při pořízení a ne až ve fotokomoře.
fotky ve formátu zhruba A3 byly rozdělené do několika hromádek podle obsahu. byla tam hromádka "Kinder", s roztomilými pouličními výjevy kluků, jak si hrajou s míčem na zaprášený ulici, jak šermují mečíkama před plakátem vinnetoua od karla maye, pak taky hromádka "Menschen", s drobnýma výjevama z ulic, s dvěma holkama, co se opíraj o strom a jedna je od pohledu nevinná a druhá ta svůdná, sekce "Mauer" pro milovníky historie, pak taky "Prenzlauer Berg" a "Berlin", to byly takový městský krajinky, průhledy skrz moře střech a komínů, občas jimi projížděl S-Bahn, na některých padalo listí, na jiných byl sníh. fotky měly na zadní straně rok a místo pořízení. nejstarší byly starý jako já, 1980, 81... nejnovější byly pořízený před pár lety. a na každém rubu byl podpis autora: Gerd Danigel.
za pultíkem seděl chlápek něco kolem padesátky, s prošedivělym východoněmeckym knírem. pocítil jsem k němu náhlou velikou sympatii. fotit musel začít když mu bylo něco přes dvacet. teď tu sedí a prodává těch několik dokonalých záběrů, které mu život dovolil ukrást, těch několik záblesků, kde všechno dopadlo na stříbrné políčko tak, jak mělo. asi. dosáhl v tom stylu mistrovství, ten styl ale mezitím zestárl a stal se retro, stal se archaickou vizí "starého Berlína". za poslední roky toho pan Danigel moc nenafotil, soudě podle nápisů na zadních stranách fotek. proč asi? uvědomuje si, že jeho vidění zestárlo s ním? nebo už prostě nemá čas?

nezeptal jsem se ho. místo toho jsme si od něho s mámou koupili tři fotografie, každá stála osm eur, jedno euro nám pan Danigel slevil. fotografie, kterou jsem si pořídil, mi už visí nad nočním stolkem. je na ní moje křižovatka, pes kterou každý den chodím, dnes stanice U-2 Eberswalder Strasse, dříve Dimitroffstrasse. pan fotograf ji zachytil v roce 1989. našel jsem si jí na fotografových internetových stránkách a přes print screen si jí vyřízl ve photoshopu, abych jí tady mohl ukázat. snad by se na mě pan kolega nezlobil.

rediscovered

při zpětném prohlížení fotek se mi tahle jeví jako jedna z nejlepších, přitom jsem jí předtím přehlídl

bonusovka

stralsund

celá minisérie tady: STRALSUND

naposled z austrálie

v praze jakoby zbytečně

jel jsem si do prahy pro kreditku. měli mi jí dát, do telefonu to potvrdily dvě operátorky v bance. ale nedali. takže jsem jel jakoby zbytečně. přesto to bylo nezapomenutelných pár dní.

chlapek na strese protejsiho domu

chlapek v cernejch brejlich lezi v houpaci siti natazeny mezi dvema kominama na strese protejsiho domu, kouri brko, usrkava cosi z hrnku a vychutnava si koupel v oranzove zari. v osum vecer slunce nepali, jen prijemne zahriva. pozoruju ho od pocitace, u kteryho jsem stravil celej dnesni den. ven jsem sel akorat na obed (pizza za rohem u arabu, k ni ayran a dva clanky ve starym spiegelu). zavidim tomu chlapkovi. u nas se na strechu jit neda.

kristyna am prenzlberg

na film se mi kristynu zachytit nepovedlo, tak aspon jejim digitalem behem pripravy vecere, kdyz stala ve vecernim slunci, ktere pokazdy v pul devaty vecer zbarvi moji predsin ve schliemannstrasse do oranzova.

poezie nechtěného

dřív jsem titulky k textům vymýšlel až když byla věc hotová, teď jimi začínám a snažím se nechat se vést tou původní myšlenkou. dneska ráno jsem tedy napsal titulek ke sloupku, podepsal se pod něj a ještě pod to přidal název žánru, jako vždy. tohle mi vyšlo.

Stále míň sexy

Petr Horký

Náš člověk v Berlíně

ansichtskarte aus tetschen

koupaliště

kravín