pátek 5. listopadu 2010

jen tak, abych nevyšel ze cviku


Sedim na Yorckstrasse v Berliner Kneippe, hned vedle nádraží. Yorckstrasse tu vede pod mnoha viadukty, které zas vedou městskou buší, zarostlými divokými plochami, které nejsou ani park, ani les, vedou do nich vyježděné cesty, taxikáři si sem zajížděj dáchnout, zakouřit, pokecat.
Je šedej, studenej podzimní den. Ve vzduchu je cítit zatuchlá vlhkost a někde na pozadí slabě spálený brikety. Lidi maj čepice, šály, červený nosy, rukavice. Přesto dál sviští na kolech. Televizní věž je zapíchlá v oblacích, špička není vidět.
Do Yorckstrasse se jede z Pranzlauer Bergu tak, že se projede celá Kastanienallee, pak dolů z kopce na Torstrasse, kus po ní až na začátek Friedrichstrasse a tu projet přes Checkpoint charlie až na konec k Hallesches Tör. Tam najet na Mehringdamm a z něj už odbočuje doprava Yorckstrasse.
Objevil jsem to tu, když jsme jeli s Kristýnou z divadla na kole, z Ku-Dammu na Kreuzberg, to je takovej dlouhej průjezd ze západu na východ. A padla mi tu tehdy do oka ta hospoda, "vidělas tu knajpu?" křišel jsem na Kristýnu ze sedla.
Vešel jsem dneska dovnitř, s kapkou pod nosem vymrzlej z dlouhý jízdy na kole. Šero, zahuleno, vytopeno. Klasickej obývákovej přeplněnej styl útulný rodinný hospody. Knihovna s tolika zažloutlejma svazkama o Berlíně, že vás přejde chuť v nich něco hledat, na zdi starý reklamy, obrázky nádraží, ozdobný zrcadla, okrazný památeční talíře, automat na cigára, dřevěný obklad.
Teď v půl druhý odpoledne je tu poloprázdno. Stará hospodská, vychrtlá usměvavá stařenka, tlustý starý vousáč s moučníkem a novinami, dva osamocení podivíni, kouřící a pijící pivo, asi místní figurky, štamgasti. Objednávám si pivo a gulášovku.
Je tak pálivá, že zkřivím obličej.
"Ostrá?" usměje se hospodská.
"Ja," odpovím. Spokojeně přikývne.
Pak se baví o počasí.
"Kde je slunce?" řekne hospodská.
"Svítí, ale není vidět!" odpoví suše tlusťoch, aniž by zvedl pohled od novin.
"Podzim mám ráda. Je dobrý, že žijeme tam, kde se střídaj čtyři roční období," pokýve spokojeně hlavou.
Zaplatím, kývnu na ní, udělám snímek a vypadnu do zimy.