good life

Dneska v osum ráno mě probudilo slunce ve tváři (bydlet ve 4. patře má svoje výhody). Eště včera přitom bylo za oknem šedivý lezavo jako u vás. Pomalý vstávání ze sluncem zalitý postele spojený s poslechem rozhlasového životopisu Dany Medřické od mladé dramaturgyně Katky Chvátalové, pak jsem okno otevřel a bylo to tam: léto! Vzpomněl jsem si na slova Baracka Obamy, když vyhrál volby: It has been a long time coming, but finally, change has come to America! Teď piju kafe, poslouchám kompilaci Café Saint Germain Des Prés, ukusuju chleba s domácí marmeládou a pak kouřím cigáro, nebe je modrý... V oknech protějšího domu vyvěsili německé vlajky, asi z radosti zo toho.

Včerejší probuzení bylo taky zvláštní. Probudil jsem se do nového života, dalo by se říct. Do Berlína jsem se totiž z volební návštěvy Čech vrátil nočním přejezdem svojí starou škodou felicií... a to se ukázalo být jako "game changer". Jak jiný bývaly odjezdy do Anglie, kdy jsem na letiště odjížděl s malým batohem, ve kterým byl maximálně tak respekt, aby cabin luggage nevážilo víc než deset kilo! Naložil jsem do felície: bednu zavařenin od mámy, skenr, tašky s oblečením, basu svijan, stativ a velkou fotobrašnu, rádio, stan a karimatku, cyklobrašny, svoje oblíbené hrnky, reprobedýnky, tlačenku, moravský uzený, hořčici, křen, polívky...a hlavně knihy! Největší objev totiž spočívá v tom, že tady v Berlíně mám čas na čtení. Spoustu času. Tolik času už možná mít nikdy v životě nebudu. V Praze nějak v posledních letech nebylo moc chvilek ke čtení. Teď moje berlínská knižnice čítá asi padesát titulů, které jsem nečetl a pyšně chci přečíst. Uvidíme, kolik z nich aspoň otevřu. Především jsem zvědav na Bunina, Pasternaka, Babela, Grina, Pilňaka, které jsem nakoupil u svého dealera v Hloubětíně.

Pocit euforie z toho všeho luxusu se mísí s trochou melancholie. Melancholie proto, že tady někde asi pomalu končí to období, kdy jsem měl všeho všudy dvoje džíny a byl jsem šťastnej. Teď mám auto a dokonce župan! Koudelka by se jen pousmál. Ale co, říkám si. Však ono to taky nemusí trvat věčně. Do chudoby se dá vždycky vrátit! Už chápu, jakou radost musel mít Robinson Crusoe, když jednoho dne na pláži našel v troskách vraku ztroskotané lodi sekyru, pušku, suchary.