Berlin 2

Včera jsem přestal bydlet po kamarádech a známých a přestěhoval se do vlastního, skončilo tak kočovné období prvobytně pospolné společnosti lovců a sběračů a začal věk následující, zatím neznámý. Velký nákup za padesát eur, těstoviny s pestem, kafe první cigáro z okna. A když jsem se pod novou střechou rozvalil ve své široké posteli, symbolicky začalo pršet. Cha, jen ať prší, teď! Ať prší víc! Dobrý pocit.

Nikdy jsem neměl manželskou postel, koupil jsem jí od předchozí nájemnice spolu se skříněmi za padesát eur. Můj pokoj je velký, asi dvacet čtverečních metrů. Bydlím ve čtvrtém patře starého činžáku na Prenzlauer Bergu, čtvrti bývalého ostberlína, kde se dřív scházeli po bytech disidenti a umělci, teď tu bydlí yupíci a mladé rodiny s kočárky. Z pražských čtvrtí by se to dalo přirovnat snad k vinohradům. Oproti dírce v Harlesdenu je to každopádně rozdíl třídy. V Berlíně je holt za celkem málo peněz více muziky.

Moji spolubydlící jsou Matthias (28) a Mattise (26), první Němec, co studuje něco mezi publicistikou a terorismem, druhý polofrancouz, student práv. Zatím o nich nic nevím, tak o nich až jindy. Vtipný je, že si vybrali zrovna mě, přitom na inzerát přišly desítky lidí, jen na mojí prohlídce byly další čtyři holky, Němky. Když jsem se pak Matthiase ptal proč, říkal, že jelikož jsem journalist a taky že koukal na moje fotky z Londýna. Tak přece má to focení, sraní se se stránkami atd. nějaký praktický užitek!

V uplynulém týdnu mě zaujalo několik okamžiků.

Večer, kdy jsem spal u Abela, protože Friederice přijel na návštěvu boyfriend Nick. Sedíme spolu v kuchyni u stolu, kouříme, povídáme. Východoevropskej synek a kytarista z Andalusie v Berlíně a mluví spolu Německy! Germánský patrioti by měli radost, že „třetím“ jazykem je jednou němčina. A Berlíňan by se zasmál, co to je za hotentotštinu, kterou se ti dva dorozumívají. Bylo to absurdní, srandovní a hrozně zábavný.

Noc, u Friederike doma, čekám, až se vrátí z večeře s přáteli. Čtu si Spiegl v posteli, z počítače hraje hudba. Někdo mi volá na skype, než to zvednu, položí to. Volám zpátky.
Hallo?
Hallo.
Who is there?
Gamar.
Where are you?
Saudi Arabia.
You called me.
Yes.
Why?
Ẅe are all from Africa.
V tu chvíli si uvědomim, že mám na skypu omylem jako národnost nastavenej „Čad“. S Gamarem se bavíme ještě asi deset minut, dozvím se, že je mu 43, má tři děti a další na cestě, je ze Súdánu, v Saudský Arábii pracuje jako řidič. Diví se, že nejsem ženatý, shodnem se na tom, že bez lásky je život těžký.

Čtení Jáchyma Topola v Literaturhaus Berlin z knihy Chladnou zemí, která tady právě vychází pod názvem Teufelswerkstatt. Honosný dům se zahradou ve čtvrti boháčů Charlottenburgu, k pití kvalitní bílé německé víno, asi třicet lidí, z toho pět Čechů. Během čtení byl Jáchym Topol velice vážný, zdůrazňoval, že jeho kniha má předlohu ve skutečnosti, že na námět přišel jako novinář v Terezíně. K tomu dodal několik příkladů své novinářské rešerše, ukázal, že palčivé problémy a historie popsané v románu jsou skutečné.
Poté v restauraci v přízemí Domu Literátů. Všichni pili pivo a víno, jen Topol vodu a k večeři salát. Byl najednou neskutečně vtipný, nabízel ostatním, ať si taky od něj vezmou okurku, rajčátko, salátek, že popojedem, šup tam s tim, to bys mě nasral, tak a do druhý nohy eště Báro, Nikolo, abys to s tou paprikou nepřehnala, ty vypadáš jako po osmi cibulích hele... a sranda, ne, opakoval. Moc příjemnej večer. Aby si člověk popovídal s Topolem, musí odjet do Berlína.