stalo se

1. registrace k trvalému bydlišti na bürgeramt stadbezirk pankow. rozlehlý komplex pavilónů z červených cihel, připomínající snad kasárna či protestantskou nemocnici, teď obecní úřad. staré, dřevěné dveře se otevírají na fotobuňku, úřednice mluví huhňavou nesrozumitelnou němčinou, mám strach. německá byrokracie mě, malého čecháčka, nakonec něžně přivine do své náruče: tlustá úřednice se široce usměje, dá štempl a řekln "also, das ist alles". euforie, mezi paneláky kvetou jabloně, jsem odteď pankowan.

2. londýn, camden. do hospody the good mixer chodil kdysi prej i morrisey, ale pořád je to pajzl. když přicházim, barman zrovna vyhazuje ožralýho pankáče, co se chce rvát. jdu dovnitř. mám to tu rád. bar je uprostřed a rozděluje lokál na dvě identický půlky, takže když si objednáváte pivo, máte pocit, že se díváte do zrcadla. ve druhý místnosti je holka, která vypadá jako ta známá zpěvačka, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenout. nebo je to barmanka, co tu byla minule, nejsem si jistej. spíš barmanka, protože se tváří znuděně, hraje biliár a vypadá, že má dost.
přichází dan a gi. "je tu amy winehouse," říká vzrušeně Gi.
o pár piv pozdějc se jdu amy zeptat, koho bude volit. hraje si s mobilem. pak se na mě podívá. "i know nothing bout politics," řekne hlubokým hlasem. pak se objeví tlustej černoch, asi bodyguard nebo manažer nebo obojí. "co chceš?"
"ptám se koho volí."
"we are with the winners. whoever that is," kření se černoch tak, že mu nejsou vidět oči.
původně to měla bejt quote do článku, ale tak aspoň pro blog.

3. istanbul. eyja. na pět dní, platí to evropská komise, 36 mladejch novinářů, každej z jedný členský země, nebo i kandidátský. poslali články do soutěže, z každý země měl jeden štěstí a vyhrál zájezd sem. bydlíme ve čtyřhvězdě v centru cařihradu, vozej nás v autobusech a na lodích po bosporu. hrajou nám muziku a cpou nás jídlem a rakijí. v jednu chvíli odpočítáváme 5, 4, 3, 2, 1... teď a modro žlutě se symbolicky rozsvítí most přes bospor. evropská paní dává živý rozhovor, v pozadí je na obrazovce v počítači vytvořený ohňostroj. kolem se potácejí ožralí studenti politologie. "ty vole to je hustý, bydlíme v pětihvězdě a nemusel sem vůbec nic udělat!" zachytím nějakýho čecha.
pozděj, už jen novináři, sedíme před hotelem.

andrés: "je to přehnaný, celý to stojí půl milionu eur."
antonio: "...když může unie platit...francouzský krávy... proč by nemohli platit nás."

nejvíc si rozumím s: polskem, slovenskem, španělskem, maďarskem, švédskem, chorvatskem, srbskem, litvou, tureckem.

pár fotek z tý networking bonanzy:

http://petrhorky.com/mimo%20web/istanbul/istanbul1/
http://petrhorky.com/mimo%20web/istanbul/istanbul2/
http://petrhorky.com/mimo%20web/istanbul/istanbul3/

teď zuzück in berlin. dneska jsem si koupil koberec a plechovej hrnek na blešáku, mám radost. jinak je hrozná zima, přemejšlim, že si v lidlu koupim dříví, zatopim v kamnech a budu poslouchat, jak oheň hučí.