DISKOTÉKA

díky petrovi hlaváčkovi, kterej mi předal skill "výroba zinů" , spatřila světlo světa útlá sbírka textů mýho oblíbenýho internetovýho prozaika martina vaverky. má název DISKOTÉKA A JINÉ PŘÍBĚHY a vytisknul jsem jí v nákladu 50 kusů. texty jsou někde na pomezí beletrie a deníku. autora občas charakterizuju jako něco mezi salingerem a houellebecqem z olomouce, ale to je samozřejmě zjednodušení. knížečku volně doprovázejí fotografie ondřeje hrušky a milana bureše. nemá to žádnej hlubší důvod, prostě mi přišlo, že se k textům náladově hodí. z padesátikusovýho nákladu už jsem asi půlku rozdal, ale ještě se mi jich tu pár válí. kdo by měl zájem přečíst si věc, co není ověřená a potvrzená velkym nakladatelstvím, ať se mi ozve. níže malá ukázka.

Ležím ještě takovejch deset minut v posteli a přemýšlím, jaký mám možnosti. Zavolat Anně, někam ji vzít a nechat vykládat svý dvacetidvouletý rozumy. Na začátku mě to s ní bavilo, ale od chvíle, co byla u mě v bytě mám trochu obavu trávit s ní čas v uzavřených prostorech. Posledně mi totiž mezi kuchyní a obývákem vstoupila do cesty a tvářila se, jako by čekala, že ji chytnu do náruče, odnesu do ložnice a podělím se s ní o poslední zbytky své intimity.

Pak je tu Marcela. S tou by to asi skončilo kvalitním sexem (zjistil jsem, že sex má svoji kvalitu sám o sobě - buď je dobrej, nebo je špatnej a vůbec v tom nemusí hrát roli, jestli k sobě něco cítíte), ale musel bych si vyslechnout spoustu přihlouplých vět. Seděli bysme někde u piva, ona by na sobě měla nějaký upnutý šaty, aby bylo vidět, jak velký prsa má, tudíž by každej, kdo by kolem prošel, na ně civěl a ona by dělala, že si toho vůbec nevšímá. Pak bysme šli do jejího bytu a bez nějakejch zbytečnejch řečí bysme se spolu vyspali. Po sprše bych si za ní lehnul a ve chvíli, kdy by se dostavil pocit totální prázdnoty, vstal bych a beze slova odešel. Popravdě: nic moc vyhlídka.