tak odjel nikola. můj vzdálený bratranec, který tvrdí, že není vzdálený bratranec, ale já vím, že je. nikola přijel a hned se spojil se svojí berlínskou kamarádkou, molekulární vědkyní kristýnou. a od té doby jsme byli tři. tři klasický pražáčci inťoušci... každej sice trochu z jiný pražský bubliny... kampa, smíchov, dejvice...neziskovkář, pravda & láskařka a zevl... ale přesto v něčem jeden druhýmu podobní...a čekaly nás tři dni slunce, smíchu a opojení. tři dni na kolech, ve vodě, v umělým kouři.
a padla i kultovní hláška "to slunce vypadá skrz tyhle brejle fakt hustě!"
je zajímavý, jak se mi návštěvami vždycky hrozně posune vnímání místa. jak se toho začne dít mnohem víc. a jaká pak přijde únava. teď budu odpočívat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
nemáš nějaké diáčky? ale raději soukromě.
OdpovědětVymazat