středa 23. října 2013

na konci světa

v kyrgyzstánu
ležim v posteli v hostelu v paneláku ve třetím patře. z postele vidím holou špičku stromu, jak se houpe ve větru
chodím na chodbu k vysklenýmu oknu na cigáro
už třetí den se jen válim, zevluju na netu a píšu články. ven chodím akorát pro banány
dneska jsem se nechal oholit
včera jsem skypoval s nejlepším kamarádem. chtěl slyšet hustý zážitky z cest, moudra. nevěděl jsem, co říct
během tý doby, co jsem na cestě se jedna bývalá vdala a další porodila dítě
a já ležím v paneláku na konci světa
mám se skvěle

neděle 10. března 2013

Hakl


Dělal jsem rozhovor s Haklem. Sešli jsme se na Jiřáku a šli do hospody U Vrány. Já bych kdyžtak nejdřív v klidu vypil pivo, kdyby to šlo, potřebuju se trochu uklidnit, řekl na úvod. Pak jsme začli. Nejdřív to bylo trochu konfrontační. Snažil jsem se z něj vytáhnout, jestli názor, který napíše do knihy, je tam jenom na okrasu, nebo je to něco, co si on sám myslí. Pak jsem to vzdal. Potom, co jsem opustil novinářský konfrontační tón, jsme si dobře popovídali. Na dost věcí máme podobný názor. To nejlepší na diktafonu neni. Vypili jsme čtyři a půl plzně a snědli gnocchi con pollo. Pak jsme šli domů. Vlastně mě ničím nepřekvapil (kromě pár osobních drbů), byl takový, jakého ho znám z rozhovorů a knih. Rozhovor tady.

středa 26. prosince 2012

DISKOTÉKA

díky petrovi hlaváčkovi, kterej mi předal skill "výroba zinů" , spatřila světlo světa útlá sbírka textů mýho oblíbenýho internetovýho prozaika martina vaverky. má název DISKOTÉKA A JINÉ PŘÍBĚHY a vytisknul jsem jí v nákladu 50 kusů. texty jsou někde na pomezí beletrie a deníku. autora občas charakterizuju jako něco mezi salingerem a houellebecqem z olomouce, ale to je samozřejmě zjednodušení. knížečku volně doprovázejí fotografie ondřeje hrušky a milana bureše. nemá to žádnej hlubší důvod, prostě mi přišlo, že se k textům náladově hodí. z padesátikusovýho nákladu už jsem asi půlku rozdal, ale ještě se mi jich tu pár válí. kdo by měl zájem přečíst si věc, co není ověřená a potvrzená velkym nakladatelstvím, ať se mi ozve. níže malá ukázka.

Ležím ještě takovejch deset minut v posteli a přemýšlím, jaký mám možnosti. Zavolat Anně, někam ji vzít a nechat vykládat svý dvacetidvouletý rozumy. Na začátku mě to s ní bavilo, ale od chvíle, co byla u mě v bytě mám trochu obavu trávit s ní čas v uzavřených prostorech. Posledně mi totiž mezi kuchyní a obývákem vstoupila do cesty a tvářila se, jako by čekala, že ji chytnu do náruče, odnesu do ložnice a podělím se s ní o poslední zbytky své intimity.

Pak je tu Marcela. S tou by to asi skončilo kvalitním sexem (zjistil jsem, že sex má svoji kvalitu sám o sobě - buď je dobrej, nebo je špatnej a vůbec v tom nemusí hrát roli, jestli k sobě něco cítíte), ale musel bych si vyslechnout spoustu přihlouplých vět. Seděli bysme někde u piva, ona by na sobě měla nějaký upnutý šaty, aby bylo vidět, jak velký prsa má, tudíž by každej, kdo by kolem prošel, na ně civěl a ona by dělala, že si toho vůbec nevšímá. Pak bysme šli do jejího bytu a bez nějakejch zbytečnejch řečí bysme se spolu vyspali. Po sprše bych si za ní lehnul a ve chvíli, kdy by se dostavil pocit totální prázdnoty, vstal bych a beze slova odešel. Popravdě: nic moc vyhlídka.

středa 19. prosince 2012

Polskie morze 2

chtěl jsem jet zase sám k polskýmu moři, vidět, jak ty místa vypadaj v zimě. ale nakonec jsem místo osamělýho romantickýho tuláka, kterej si jede svojí journey inwards, dal přednost veselýmu roadtripu se seriálovou dvojicí kristýnou a lukášem. nelitoval jsem ani chvilku. akorát psát o tom by asi nebylo zajímavý, i fotky jsou spíš "pro kámoše". a v tom je ten rozdíl cestování osamotě a s přáteli. nicméně to nic nemění na tom, že moře v zimě na severu vypadá jako dystopická vize konce světa z knihy the road od cormacka mccarthyho.

úterý 11. prosince 2012

s vencou na koncertě PSH a Supercroo

Štěpán Kačena
zdar, co psh?


Petr Horký
strašný

Štěpán Kačena
co to?
Kolik stál vstup?


Petr Horký
přišli jsme moc brzo, bylo tam strašný publikum, když jsme odcházeli v půl 12 tak eště nezačali rapovat, pořád hrál DJ

Štěpán Kačena
to je načasování, jak v barceloně, to mě taky vždycky nasere

Petr Horký
taky tam byly samý děti
neurvalý
opilý
v kšiltovkách

Štěpán Kačena
ajajaj
kam to ta mládež spěje